VÝLET NA FARMU HUCUL V KRKONOŠÍCHANEB JAK NÁS VOZILI! (13. 8. 2022)
No nejen naše nezbytná dennodenní čtyři kolečka invalidních vozíků, ale rovněž i úžasní koně huculové Erben, Tulák, Žerzej a Robin. To bylo totiž tak: protože náš Klub vozíčkářů ví o existenci Farmy Hucul v Janově Hoře, tak když se k tomu přidá i laskavost p. ředitele KRNAPu s výjimečným povolením k vjezdu autobusu do těchto vyšších krkonošských poloh, tak mohou naši členové zažít jeden z nejobohacujících výletů co historie klubu sahá! V sobotu 13. 8. 2022 jsme si objednali rovněž ideální počasí, a tak jsme při milém vyprávění slečny Bětky před farmou ani nedutali. Hnědý kůň hucul pochází ze Zakarpatské oblasti Ukrajiny, je to odolný horský kůň, tahá dříví, orá pole a zapřáhne se, když je potřeba někam dojet. Hucul je chytrý, vytrvalý, pracovitý, šikovný, obratný, neslyšný v terénu, dobře ovladatelný. Charakter koně je důležitý, ale ten se pozná jedině prací. A když koně nahrazují v lesnictví stroje, tak se zapřáhnou do vyjížďkové turistiky. Hřebci i klisny dělají zkoušky pod sedlo i do zápřahu a dožívají se 30 a víc let. Na pastvinách má farma chovné hřebce, kobyly i valachy. Celkem 89 koňů, 35 krav, stejný počet ovcí a hospodaří na 180 hektarech ve Vítkovickém údolí. Letos se narodilo 14 hříbat a dozvěděli jsme se i o zdejším jednom z nejlepších plemenných huculů v republice. O koně z farmy je velký zájem, prodají jich tak 6-7 ročně a většinou chodí do rodin jako rekreační koně nebo do Toulcova dvora v Hostivaři i jinam. Také je asi deset koňů zařazeno do strážní služby s pracovníky KRNAPu, kde je v těchto vyšších polohách pro návštěvníka příhodnější potkat Stráž parku na koni než na čtyřkolce. Rovněž kůň otevírá komunikační bránu, je výborným mostem ke komunikaci, tudíž je s provinilci lepší domluva. A o této důležité úloze huculů už nám rozmlouvali dva strážní, pracovníci parku, který tuto službu v sedle provozuje již deset let a byli v republice vůbec první s jejím zavedením. Každý strážce si musí sám udělat kompletní servis. Koně nachystat, osedlat, transport, poté ustájit apod. Vyjíždějí tak na 8 hodin, od Harrachova po Sněžku, z toho 5 hodin v sedle. A vybere se trasa i s potokem, s pauzou. Strážci zastavují auta v zákazech vjezdu, poslední dobou i cyklisty, kteří se díky elektrokolům dostanou ve větším množství do vysokých poloh, kontrolují klidové zóny i chování lyžařů, informují návštěvníky o ochraně přírody a radí. Dostali jsme informace o sběru lesních plodin na území parku, o hřebenech na borůvky, o pokutách a mnohém dalším velmi zajímavém. Však se můžete v nějakém info-stánku krkonošského parku sami zastavit, stojí to zato. Za veškeré informace a odpovědi jsme poděkovali a byl čas si vyzkoušet hřebelcování, čištění kopyt a péči o koně. Poté bylo nutné vybrat správnou velikost přilby a řadit se za nástupové schůdky: vzhůru do sedel! Pomáhali naši dobrovolníci, asistenti, za což rovněž patří naše velké díky. A skvělé, klidové a pohodové projížďky, okruhů, se v sedle koňů účastnili i ukrajinské maminky se svými dětmi, protože s námi na výlet občas vyjedou. Sedadel bývá v autobuse ještě dosti volných. Očka nám zářila, protože na vlastní posed jsme si mohli vyzkoušet, že rčení „nejkrásnější svět je ze sedla koně“ je pravdivé. Kooperace člověk a zvíře dopadla na jedničku a nám se rozjasnil den. Postupně jsme se kolem pelíšku psího křížence Kryšpína přesouvali dovnitř do hospůdky, jen pro dnešek otevřené, kde jsme byli zváni na výtečný boršč od paní kuchařky z Ukrajiny, která na farmě pracuje. Následoval řízeček s brkaší, limča či pivečko, takže jsme se olizovali, jak nám dnešek plní smyslovými vjemy naši spokojenost s výletem. Zažili jsme tady milé, vstřícné a pozitivní energií nabité prostředí a lidi, na které budeme dlouho vzpomínat. Děkujeme Krakonošovi za počasí a po půl druhé odpoledne opouštíme tyto příjemné přírodní výšiny zpět do našich měst s doporučením: podívejte se na farmu Hucul také. Nebudete litovat.
Autorka článku: Jitka Mikulová
